Obživa obyvatelstva

Přibenice byly vždy zemědělskou vsí, rozloha tehdejšího katastrálního území Přibenic před 2. světovou válkou měla být 440 hektarů. Většina půdy byla ve svazích a její obdělávání tak bylo náročné. Půda byla často jílovitá. Vodní studny měly hloubku obvykle mezi 5 – 9 metry.

Kromě české rodiny s příjmením Trousil (měla mít 19 ha půdy), bylo vše ostatní majetkem obyvatel německé národnosti. Roční úhrn srážek byl přibližně 400 mm.

Pěstoval se nejvíce chmel, dále cukrová třtina. Byl zde i chov krav a koní. Také se pěstovaly brambory, cibule a mrkev, byly zde i ovocné stromy. V lesích rostlo pouze měkké dřevo.

V minulosti zde byl také mlýn. Ve vsi bylo několik včelařů.

Ve vsi byl rybník, ale ten měl zaniknout na přelomu 19. a 20. století, plocha byla přeměněna na pole.

Služeb zde nebylo mnoho. Byl zde kovář, 2 koláři, obuvník, 2 zedníci a hostinec s ubytováním, a prodej tabáku.

Průmysl zde žádný nebyl. Elektrický transformátor ve vsi byl místním majetkem a ve správě zemědělců.

Dvoutřídní německá škola byla společná v obci Mukoděly, od 30. let byla navíc tamtéž v obci, v soukromém domku, i česká menšinová škola. Učitel ve škole měl být z Černčic.

Po vysídlení původních obyvatel po skončení 2. světové války zde po nějakou dobu hostinec prokazatelně fungoval. Kdy přesně zanikl, se ale zjistit nepodařilo.

Po skončení 2. světové války byly některé domy rozebrány, jiné nově osídleny. Přesné informace o zemědělské činnosti ve vesnici nevíme – víme jen to, že se samozřejmě pěstoval chmel, chovaly se krávy a slepice, pravděpodobně až do 80. let, kdy pováleční obyvatelé prakticky zmizeli. Pouze některé domy byly opětovně osídleny rekreanty.

Nyní jsou Přibenice především rekreační oblastí, služby zde žádné nejsou, není zde ani žádná dopravní obslužnost. Ves, vlastně osada, je dnes součástí obce Lubenec.