Historie vsi Přibenice (německy Pribenz / Přibenz / Pschibenz), okres Louny
Přibenice se nacházejí na okraji Ústeckého kraje, přibližně 10 km jižně od města Podbořany. Samosprávně patří k obci Lubenec, okres Louny. Nedaleko Přibenic prochází dálnice D6, stejně jako silnice I/6, jde o trasu Praha – Karlovy Vary.
Aby situace s názvem vesnice nebyla jednoduchá, je nutné zmínit, že existuje mnoho variant názvů. Jde však stále o jedno místo, jen v různém období dějin. Dnes se ves jmenuje Přibenice, ale lze se setkat s názvy Příbenice, Příběnice, v 1. polovině 20. století je z pohlednic doložen název Přibenz, stejně jako řada dalších. Přibenice mají také vlastní záznam na serveru Wikipedia.
Čas od času také může dojít k záměně s jiným místem v jiné části republiky – Příběnice na Táborsku.
Přibenice dnes
kostel Nanebevzetí Panny Marie na pozadí, Přibenice, 2021, zdroj: Petr Fabian
Proměna místa po skončení 2. světové války
Přibenice měly před 2. světovou válkou několik desítek nemovitostí a žilo zde necelých 200 lidí, v současné době se však jedná o rekreační oblast s méně než 20 stálými obyvateli. Poslední velký úbytek obyvatel měl proběhnout během 80. až 90. let 20. století, kdy došlo téměř k celkovému vylidnění místa.
Počet obyvatel však klesal již od doby skončení 2. světové války, v roce 1930 žilo ve vsi 178 obyvatel, vysoce přes 90 % bylo německé národnosti. Většinu tak čekal po skončení války odsun. Ves tedy byla nově dosídlena a původní nemovitosti mnohokrát měnily své majitele, jiné stavby byly rozebrány na materiál.
Složitou historii ilustruje například i fakt, že poválečný předseda místní správní komise v Přibenicích, Jaromír Sinkule, který byl zároveň národním správcem čp. 6, byl už v roce 1946 obviněn z majetkových trestních činů a byla na něho vyhlášena vazba. Dle dochovaných záznamů zde po válce vzniklo JZD, ale příliš úspěšné dle záznamů nebylo, hrozit mu měl celkový úpadek. Byl zde navíc problém s dostupností služeb a špatnou dopravní dostupností. Potíže měla dle dobových zápisů působit i špatná morálka některých obyvatel. Pováleční obyvatelé a národní správci nemovitostí se také často měnili, a o získaná stavení se neměli příliš starat. Mezi novými obyvateli se vyskytli i Volyňští Češi.
Udržované nemovitosti dnes
Nejeden ze současných majitelů nemovitostí provedl jejich nákupy právě okolo 80. let ve 20. století. S několika z nich jsem mluvil a jsou toho názoru, že kdyby je nekoupili tehdy právě oni, tak by dnes domy buď nestály, anebo by z nich byly jen další neudržované ruiny. Nejeden z nich také potvrdil vysokou míru kriminality i koncem 90. let, docházelo zde často k vykrádání nemovitostí.
Ve vsi je zavedena elektřina, ale ostatní inženýrské sítě chybí. Není zde kanalizace, ani vodovod. Některá místa Přibenic nejsou pokryta signálem pro mobilní telefony. Nejsou zde žádné obchody, služby, ani sem nezajíždí žádná veřejná doprava. Není zde již ani vlastní zastupitelstvo, správní agendu zařizuje obec Lubenec. Centrum vsi tak dnes představuje chřadnoucí, po mnoho let neobsluhovaná autobusová zastávka s přístřeškem z vlnitého plechu a vedle stojící nádoby na tříděný odpad. Většina dnes stojících domů je však svými současnými majiteli pečlivě udržována, stejně jako bezprostřední okolí.
Rozpadající se a vykradená dominanta vsi – kostel s neudržovaným hřbitovem
Za dominantu vesnice by se dal označit rozpadající se kostel Nanebevzetí Panny Marie a přilehlý hřbitov. Kostel zhruba od 70. let minulého století postupně chátrá a zarůstá, jakoby to měl být jeho osud. Nájezdy zlodějů jej připravily o vše, včetně zvonů. Na přilehlém hřbitově byla poslední osoba (paní Kalkusová) pochována v roce 1957, jinak jsou zde vidět především pozůstatky náhrobků s německými jmény. Hřbitov je i dnes zarostlý a v neudržovaném stavu, jedna z hrobek je dosud otevřená a shora jsou viditelné i kosti a poškozené rakve. Mezi místními se povídá, že cizí lidé za pomoci detektorů kovů na hřbitově hledali údajné poklady. Farnost Vidhostice, spadající pod Biskupství Litoměřické, neudržovaný kostel a hřbitov v roce 2019 převedla na nového majitele, který sliboval zlepšení stavu – spolek Omnium, z.s.
Spolek Omnium tehdy na svých webových stránkách v dubnu 2019 zmínil:
Dokončili jsme proces převodu kostela Nanebevzetí Panny Marie a přilehlého hřbitova v obci Přiběnice u Lubence. Jedná se o mimořádně zdevastovaný kostel a mimořádně zpustlý hřbitov. Podobně zdevastovaný areál jsme zatím neviděli, oprava nebude jednoduchá. Kostel není ani zapsaný na seznam KP.
Následně proběhla dokumentace hřbitova a jednorázový úklid za pomoci dobrovolníků, ale spolek Omnium v roce 2023 skončil v insolvenci, majitelé mají být obviněni z několika dotačních podvodů.
Kostel a hřbitov v Přibenicích tak dále chátrají. Hřbitov a kostel láká především příznivce Urbexu anebo umělce. Ve své diplomové práci ve školním roce 2021 / 2022 BcA. Anna Šimralová z TUL v Liberci využila prostory a okolí kostela pro svůj umělecký záměr – „Zrcadlení“ – obraz prostoru.
Na další osud tak ale kostel a hřbitov nadále čeká, zatímco zub času a postupující rozpad / rozklad lidského díla je neúprosný. Příroda si bere zpět to, co si dříve nárokoval a přetvářel člověk…
kostel Nanebevzetí Panny Marie, Přibenice, 2021, zdroj: Petr Fabian
Přibenice před a v závěru 2. světové války
Drtivá většina obyvatel byla německé národnosti. Přesvědčit o tom nás může například tzv. Chytilův místopis ČSR (2. aktualizované vydání z roku 1929), který je dostupný na webu www.zanikleobce.cz.
Tam se dozvídáme, že tehdy ves Přibenice (německy Přibenz) měla 33 domů, 166 obyvatel, z toho Němců bylo 156, Čechů 7, že Přibenice spadaly pod farnost Vidhostice (německy Widhostitz), zdravotní obvod byl Vroutek (německy Rudig), nejbližší četnická stanice byla ve městě Kryry (německy Kriegern), pošta a nejbližší telefon byly v 6,2 km vzdáleném Lubenci (německy Lubenz), nejbližší stanice byla v 5,5 km vzdálené obci Petrohrad (německy Petersburg), zastávka v obci Malměřice (německy Alberitz), a že Přibenice spadaly pod soudní okres Podbořany (německy Podersam).
Nejbližší škola byla ve vedlejší vesnici – Mukoděly (německy Mokotil / Mokotill).
Přibenice po skončení 2. světové války
Jak už bylo dříve zmíněno, po skončení 2. světové války i toto místo potkal odsun německých obyvatel, a tak byla spousta informací zapomenuta a kontinuita místa ovlivněna. Postupem času počet obyvatel a stav budov upadal.
Podobně to bylo s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Přibenicích. Ještě na barevných fotografiích v roce 1964 je zdokumentován velmi dobrý stav interiéru. Ale o několik let později začala devastace a rozkrádání kostela, chátrání kostela mělo být velmi výrazné již během 80. let 20. století, plánována měla být i jeho demolice. K té sice údajně vlivem změny státního zřízení na konci 80. let nedošlo, ale chátrání pokračuje dodnes.
Přibenice poprvé
První zmínka o vesnici je z roku 1369. V Přibenicích byl již v roce 1384 farář jen pro tuto obec. Kostel byl tedy farní. Přiběnice vlastnilo panstvo Wallisů, kterým až do roku 1756 Přibenice patřily. Wallisové vlasnili hrobku v kostele. V roce 1756 přešly Přibenice na panstvo Štampach z Mlýnců. U mlýnského panstva zůstaly Přibenice až do roku 1848. V roce 1875 prodal Přibenice tehdejší majitel Baernreither Adolfu Friedländeru. Posledním majitelem statku byla rodina Alfreda Schuha. Přibenický občan Alfred Schuh, narozen 8. 6. 1932, studoval hospodářství. V roce 1924 se na dvoře domu čp. 6 postavil pomník Hanse Kudlicha. V roce 1925 bylo v Přibenicích dosaženo elektrického osvětlení. Přibenice byly známy chovem koní. Pro zvláštní úspěchy chovu obdržel v roce 1912 Anton Lauer státní vyznamenáni za chov koní.
Zdroj: Občanské sdružení Historie, kultura a budoucnost Lubenec
Další zajímavostí jsou stručné informace o rodu Wallisů, stejně jako podrobnější informace o rodu Wallisů
Následující část je převzata ze serveru Wikipedia.org:
První písemná zmínka o Przibenicz je z roku 1369. Od roku 1384 je doložen farní kostel. Farnost pravděpodobně zanikla během třicetileté války, od roku 1654 byla obec přičleněna k Lubenzu.
Ves původně patřila k panství Leschkau, které naposledy do roku 1756 patřilo baronům z Valais a poté je získal žatecký okresní hejtman Wenzel Kager von Stampach a spojil se s lineckou komisí fidei. Dalšími majiteli byli od roku 1761 generál Karl Kager von Stampach a od roku 1765 pozdější pražský vrchní hrabě a Guberniální prezident Franz Wenzel Reichsgraf Kager von Stampach. V roce 1785 byla obec přidělena k faře Widhostitz. [1] V roce 1787 tvořilo Pržibenz nebo Pržibenicze 22 domů. [2] V roce 1804 zdědil vládu Wenzel císařský hrabě Kager von Stampach a v roce 1814 jeho bratr Johann. Po smrti Johanna Reichsgrafa Kagera von Stampach v roce 1830 se jeho sestra Maria, provdaná Pachta von Rayhofen, stala dědičkou Fidei Commissioners.
V roce 1845 tvořilo obec Přibenz neboli Přibenice, ležící v okrese Žatec, 27 domů se 145 německy mluvícími obyvateli, včetně tří židovských rodin. V obci byl filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie, honosná mlékárna a mlýn. Rybník Přibenz byl vypuštěn a upraven na ornou půdu. Farností byla Widhostitz. [3] Až do poloviny 19. století zůstal Přibenz podřízen linecké vládě Fideikommiss.
Po zrušení patrimoniální správy tvořily Przibenz / Přibenice od roku 1850 obec v soudním okrese Podersam. Od roku 1868 Przibenz patřil do okresu Podersam. V roce 1869 se obec skládala z 29 domů a měla 163 obyvatel. Starý zchátralý kostel s rodinnou kryptou baronů z Valais byl v roce 1872 nahrazen novostavbou. V roce 1873 majitelé lineckého panství, rodina Baernreitherů, prodali Meierhof. Od roku 1898 tvoří Przibenz a Mokotil školní komunitu. V roce 1900 měl Pschibenz 167 obyvatel, v roce 1910 176. Hlavním zdrojem příjmů bylo pěstování chmele a obilí, ovocnářství a chov dobytka. Meierhofsfluren pokrýval přibližně 16 % městské oblasti.
Po první světové válce se mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko zhroutilo a v roce 1918 se Przibenz stal součástí nově vzniklé Československé republiky. Při sčítání v roce 1921 žilo v obci Přibenz ve 33 domech 166 obyvatel, z toho 156 Němců a 7 Čechů. [4] Počátkem 20. let 20. století získala obec českou menšinovou školu. V roce 1924 nechal majitel Meierhofu Alfred Schuh instalovat na svůj statek pamětní desku Hanse Kudlicha. [5] V roce 1930 žilo ve 33 domech komunity 178 lidí. Po Mnichovské dohodě byl Pribenz v říjnu 1938 připojen k Německé říši a do roku 1945 patřil do okresu Podersam. V roce 1939 měla obec 203 obyvatel. [6] Po skončení druhé světové války se Přibenice vrátily do obnoveného Československa. Poté, co byla většina německých obyvatel vystěhována, byla komunita znovu osídlena Čechy. V roce 1950 žilo v Přibenicích ve 32 domech pouze 92 obyvatel.
Při krajské reformě v roce 1960 byl okres Podbořany zrušen a Přibenice se staly součástí okresu Louny. V témže roce byla začleněna do Ležek. V roce 1981 byly Přibenice začleněny do Lubence. Na konci 20. století počet obyvatel výrazně poklesl. Při sčítání v roce 1991 žilo v Přibenicích ve 20 domech dvanáct lidí. V roce 2011 měla obec 17 obyvatel a skládala se ze 14 bytových domů.