Ing. Dr. Jaroslav Brček, aneb život jednoho civilního inženýra a stavitele

Autorizovaný inženýr a stavitel Ing. Dr. Jaroslav Brček, narozený v Přešticích roku 1893, za svůj život projektoval a postavil nejednu stavbu. Od 25. května 1926 byl členem Společenstva stavitelů v Plzni.
V Plzni za období tzv. „první republiky“ se podílel svou prací i na některých mostech – šlo o Tyršův most, most v Doubravce, upravovat měl most na Klatovské třídě. Kromě jiných, měl i zkušenosti z Kloknerova ústavu při ČVUT v Praze, dle dochovaných materiálů často pracoval se železobetonem. Pro armádu ve 2. polovině 30. let 20. století stavěl lehká opevnění (bunkry) na obranu Československa.
Jeho jméno je také spojené se dvorem Kalec u Žihle, který si v roce 1934 koupili s manželkou Janou Brčkovou (rozenou Schneibergovou).
Za Protektorátu Čechy a Morava byl v roce 1943 pověřen prováděním opevňovacích prací v Plzni, šlo o výstavbu protileteckých krytů. Válku i se svojí rodinou přežil.
Po skončení 2. světové války, přestože se ničím neprovinil, byla i jeho stavební firma znárodněna, a po únoru 1948 mu byl znárodněn i jeho dvůr Kalec, což byl hospodářský velkostatek.
Ing. Dr. Jaroslav Brček se brzy s manželkou rozhoduje, že v takovém státě, kde moc převzali komunisté a vše mu zabavili, už být nechce. Také se obávali možnosti, že v Evropě propukne další válka.

Ještě v roce 1948, okolo 1. července, ilegálně s manželkou Janou a svými třemi syny, pouze s batohem na zádech, utíkají přes Šumavu do Německa. Tam jsou v uprchlickém táboře.
O složité době se můžeme přesvědčit i díky tomu, že o chystaném útěku pravděpodobně nevěděla ani nejbližší rodina. Dokládá to dopis manželky Jany své matce Josefě, kde jí píše, že až bude tento dopis číst, bude ona se svým manželem i všemi dětmi již mimo Československo, že jim jde o budoucnost dětí, a že nemůžou jinak.

Brček se v Německu snažil dostat do Ameriky i Kanady, ale byl odmítnut, uprchlické kvóty měly být již vyčerpány. Obcházel další ambasády, a ta pro stát Venezuela, když zjistila, že Brček je inženýr a stavitel, mu okamžitě i pro celou jeho rodinu nabídla azyl. Ještě v roce 1948 všech pět odjelo do Venezuely. Vycestování ještě v roce 1948 potvrzuje i další archiv.
Ve Venezuele se měl Ing. Dr. Jaroslav Brček podílet i na stavbě mostů, dále učil na tamní univerzitě (Universidad de Los Andes) ve městě Mérida.

Do Československa, jako státu, který jej navíc v létě 1949 v nepřítomnosti odsoudil za nedovolené opuštění republiky k trestu odnětí svobody a zaplacení pokuty 200.000 korun, včetně trestu veřejného pokárání, se již nikdy nevrátil.
Umírá ve Venezuele během poloviny 70. let jako vážená osoba. Na jeho pohřbu měly prý být davy lidí.

V roce 1980, po mnoha letech od útěku, Československo formálně ruší stíhání a trest za nedovolené opuštění republiky pro jeho manželku Janu, formálně jí bylo zpětně dovoleno se vystěhovat do Venezuely, kde od roku 1948 pobývala.

Po roce 1989 a změně státního zřízení dostává rodina Brčkova v rámci restitucí zpět hospodářský dvůr Kalec. Ten je ale vrácen ve zdevastovaném stavu, nicméně i tak druhý ze synů Ing. Dr. Jaroslava Brčka, Ivan, se vrací do Československa a mnoho let tam hospodaří až do své smrti. Na dvoře Kalec se snaží také hospodařit ještě nejmladší syn, Petr (Pedro) Brček, ročník 1935.
Nakonec však není vůle u dalších potomků (vnuků stavitele Brčka) pokračovat. V roce 2013 tak dvůr Kalec poslední žijící ze synů, Petr Brček, tehdy 78 letý, s dalšími členy rodiny, dvůr Kalec prodává. Kupcem je rodina německého lékaře. Petr Brček následně kupuje se svojí venezuelskou manželkou byt v Praze 9. Dle sdělení Petr Brček umírá v roce 2022.
Smrtí nejmladšího syna stavitele Ing. Dr. Brčka, Petra, tak končí etapa přímých pamětníků dvora, kdy na něm ještě jako celá rodina hospodařili.

V Československu se na jméno Ing. Dr. Jaroslav Brček již zapomnělo, a jeho osudy nebyly dosud ani v Přešticích známé.

Předmluva

Před úvodem si dovolím zmínit ještě dvě věci. První – někteří akademici jistě namítnou, že zápis posloupnosti titulů (Ing. Dr. Jaroslav Brček) je nesprávný, že správné pořadí by mělo být Dr. Ing. Jaroslav Brček. Já se budu ve svém textu držet té „nesprávné varianty“, protože tímto názvem svou firmu pojmenoval sám pan Brček, což je vidět jak na razítku firmy, tak v podobě hlavičky na firemní korespondenci.

A ta druhá – zvídaví čtenáři možná namítnou, proč má mít pan Brček na tomto webu (Pribenice.cz) svojí vlastní záložku, přestože ve vsi Přibenice nikdy nežil, ani tu nebyl narozen. Tím důvodem je ten, že pan Brček ve vsi Přibenice v roce 1937 začal stavět 21 bunkrů na obranu Československa. Shodou okolností jsem si jeden z těchto bunkrů od armády, která jej v roce 2023 jako nepotřebný majetek v nedobrém stavu prodávala, zakoupil. Zvědavost mě dovedla ke staviteli se jménem Brček z Plzně, o kterém ale nebyly veřejně dostupné prakticky žádné informace. A zvědavost a náhoda tomu chtěla, že informace o inženýru a staviteli Brčkovi jsem začal skládat já, jako někdo, kdo není s rodinou Brčků nijak spojený. A byl jsem asi také první, komu se podařilo získat z období existence meziválečného Československa fotografii pana Brčka, a dát tak jeho jménu tvář.

Třeba tento článek zaujme a pomocí fragmentů připomene doby minulé, které již dávno vzal čas.

=== článek v přípravě, bude dokončen v 1. čtvrtletí 2025 ===

---

Úvod

Jaroslav Brček se narodil dne 23. října 1893 (při sčítání lidu v letech 1900 a 1910 se uvádí jako den narození 24. října) v Přešticích do rodiny hostinského a obchodníka s vínem, Vojtěcha Brčka (původem z Roupova) a Anny Brčkové, rozené Jílkové (původem z Křimic).

Jaroslav Brček byl prvorozeným synem, postupem času ještě získal v Přešticích tři další sourozence – sestra Marie se narodila 24. června 1896, bratr Bořivoj 6. července 1898 a nejmladší sestra Anna se narodila 1. října 1908.

Rodina bydlela v Přešticích č. 47, dnes je to ulice Hlávkova 47, téměř naproti kostelu. Na dané adrese dle sčítání lidu z roku 1910 bydlela ještě matka Vojtěcha Brčka, Marie Kunstová z Roupova, a služebná Božena Štichová z Přeštic.

Ale zpátky k Jaroslavovi.
Dle dochovaných materiálů víme, že ve školních rocích 1906 / 1907 až 1910 / 1911 navštěvoval v Plzni III. až VII. ročník I. čs. státní reálky v Plzni, přičemž v roce 1911 maturoval s výsledkem: „dospělý s vyznamenáním“.

Zdrojem informací jsou nám jeho školní vysvědčení, která se dochovala. Z nich plyne, že po dobu studií bydlel jako Přeštičák v Plzni na adrese Skrétova 34 v přízemí. Jeho odpovědným dozorcem byla vdova po sládku, Marie Eberlová. Také lze vyčíst, že se jeho školní známky během let výrazně zlepšily napříč všemi předměty. Absencí měl minimum, byla i pololetí, kde měl 0 zameškaných hodin.

Maturoval z předmětů:

Náboženství, Jazyk český, Jazyk francouzský, Zeměpis a dějepis, Mathematika, Přírodopis, Fysika, Deskriptivní geometrie a Kreslení. Dále víme, že ústní zkoušky měl:

Jazyk český:

1. Jar. Vrchlický: Z písní poutníka, báseň č. XXXII. Výklad básně.
2. Parafraze básně
3. Literatura, její rozdělení dle dob
4. Josef Jungmann

Vlastivěda:

1. Ferdinand I. a jeho konflikt se stavy českými
2. zemědělství v Rakousku

Matematika:

1. vypočítej plochu ellipsy

Fyzika:

1. nečitelné – Grammův stroj (?)
2. nečitelné – Potential (?) / Coulomb

Jak už jsem zmiňoval výše, maturoval jako „dospělý s vyznamenáním“.

==

Po studiích a praxi se stal civilním inženýrem a stavitelem nejen na Přešticku a Plzeňsku.
V Plzni se podílel také na vzniku několika mostů, ať už jako projektant, tak jako stavitel. Při zkoumání aktuálně dostupných materiálů se zdá, že se specializoval na práce se železobetonem.
Pro armádu / stát stavěl ve 30. letech několik desítek bunkrů (resp. opevnění starého i nového typu). Po skončení 2. světové války byla jeho firma znárodněna. V roce 1948 byla jeho firma začleněna do nově vzniklého národního podniku v Praze – Československých stavebních závodů. V roce 1948 mu byl také znárodněn jeho dvůr Kalec nedaleko Žihle, který se následně stal součástí tamního JZD. Ing. Dr. Jaroslav Brček tak stihl vlastnit zmíněný dvůr nedaleko Žihle se svou manželkou Janou (rozenou Schneibergovou z Křimic, dnes jsou Křimice částí Plzně) jen po dobu 14 let, zakoupit jej měl v roce 1934.

Ještě v roce 1948 se Ing. Dr. Jaroslav Brček rozhodl pro emigraci z Československa s manželkou a 3 dětmi. Podle vzpomínek měla rodina na Šumavě jen s batohy na zádech ilegálně překročit hranice s Německem, a následně po neúspěšné snaze vycestovat do USA nebo Kanady, se rozhodl emigrovat z uprchlického tábora v Německu s rodinou do Venezuely.
Venezuelská ambasáda v Německu jim totiž po zjištění, že je vzděláním inženýr a stavitel, měla ihned nabídnout azyl pro něj i jeho rodinu. Z Německa do Venezuely měli odjet ještě koncem roku 1948, tak na to vzpomínal v roce 2001 Petr (Pedro) Brček, jeden ze synů Ing. Dr. Jaroslava Brčka.

Tuto informaci si lze nezávisle ověřit díky archivním záznamům tehdejší organizace IRO (International Refugees Organization), které jsou dnes přístupné přes organizaci Arolsen Archives. Díky tomu se podařilo nalézt záznamy, že rodina (manželé Jaroslav a Jana Brčkovi a 3 synové – Jaroslav, Ivan a Petr) se měla vydat do Venezuely dne 21. září 1948.

V Československu však zůstali jeho rodiče a i další příbuzní.

Ve Venezuele později stál při zakládání fakulty inženýrství, kde také učil.
A opět se podílel i na projektování a stavbě mostů ve Venezuele. Do Československa se již za svého života nedostal, umírá ve Venezuele v roce 1974.

===

ve výstavbě, bude napsáno během 1. čtvrtletí 2025

===