Tato internetová stránka si klade za cíl zprostředkovat informace o vsi Přibenice na jednom místě.

Články, pokud není uvedeno jinak, jsou autorské.

Web byl založen v lednu 2024 a jeho provoz není financován z veřejných peněz, ani jakýchkoliv státních dotací. Za jeho vznikem jsou desítky hodin práce (neplacené), přesto nelze vyloučit možnost uvedení nepřesných informací.

Provozovatelem webu a osobou mající smlouvy s institucemi o možnosti zveřejnění archivních materiálů je Pavel Mašek.

Pokud se Vám web líbí, můžete mi poslat pohlednici z Vašeho oblíbeného místa s nějakým vzkazem na adresu: Pavel Mašek, Přibenice 1938, 441 01 Lubenec – Přibenice.

Web se pokusím provozovat tak dlouho, dokud to bude v mých finančních a časových možnostech. Ke vsi Přibenice nemám žádný vztah, snad jen ten, že jsem v roce 2023 od Ministerstva obrany ČR shodou náhod zakoupil zchátralý a nevyužitý vojenský bunkr z roku 1937. Web není tvořen historikem, ani neslouží k prezentaci jakýchkoliv politických, či náboženských zájmů.

Poděkování patří paní Ing. Martě Prokopové z Karlových Varů, která se rozhodla podpořit moji badatelskou činnost. Podporu jsem využil na nákup pohonných hmot při bádání po historických materiálech.

A pokud by navíc tento web pomohl jakýmkoliv způsobem ke zformování aktivity poctivých dobrovolníků k zastavení devastace vzhledově zajímavého kostela a přilehlého hřbitova, bylo by to skvělé.

V současné době totiž ves Přibenice slouží především k rekreačnímu bydlení několika rodin, nejsou zde žádné služby, stejně jako Přibenice nemají ani vlastní zastupitelstvo – jsou součástí několik kilometrů vzdálené obce Lubenec.

Nezaslouženou negativní publicitu Přibenicím v souvislosti s kostelem navíc zajistilo nyní již v insolvenci se nacházející sdružení Omnium, jehož jednatelé byli obviněni z dotačních podvodů napříč republikou, místo deklarované záchrany památek. Zmíněné sdružení se stalo majitelem i kostela v Přibenicích, ale k žádným opravám na něm nikdy nedošlo.

Kostel a přilehlý hřbitov v Přibenicích (oboje aktuálně alespoň urbexovými návštěvníky oblíbené) tak dál chátrají… Kostel by si přitom zasloužil alespoň novou střechu, aby do něj dále nezatékalo a časem se díky narušování zdiva celý nezřítil, a mohl být i nadále v nějaké podobě zachován.

Pokud se totiž kostel jednou zřítí, ves přijde o svoji jedinou přirozenou dominantu.

Že množství stráveného času a energie pátráním po historii místa a lidí mělo alespoň nějaký smysl, snad dokládá i zájem ve městě Přeštice, kde se inženýr a stavitel Brček narodil, anebo odkazování Generálního hesláře Biografického slovníku českých zemí (BSČZ) patřící pod Historický ústav Akademie věd ČR pro záznam Jaroslav Brček na stránky Přibenice.cz.
Dále Archiv města Plzně staviteli Brčkovi během mého bádání zřídil vlastní webovou záložku jako významné osobnosti města, na kterou se po roce 1948 a jeho emigraci mimo Evropu zapomnělo. O výsledcích bádání jsem rovněž informoval nové majitele hospodářského dvora Kalec a komunitu zabývající se výstavbou československého opevnění.

Na přelomu let 2024 / 2025 jsem se sešel s panem Hejdou v Plzni, někdejším dlouholetým pracovníkem NPÚ ohledně dvora Kalec. Začátkem roku 2025 jsem se sešel s paní Janou Churavou, současnou správkyní dvora Kalec.

Začátkem roku 2025 jsem také v zaplněném infocentru obce Lubenec pro širokou veřejnost uspořádal dvouhodinovou přednášku o bunkrech postavených firmou Ing. Dr. Jaroslav Brček a o životě samotného stavitele.

Na jaře 2025 jsem v Praze na přednáškách při povídání o historii a lidech zmínil informace i o bunkrech v Přibenicích.

V říjnu 2025 přijal pozvání k návštěvě bunkru vnuk stavitele Brčka, Venezuelan Leonardo Brcek, který mi zapůjčil španělsky psanou knihu o rodinné historii nejen Brčků nazvanou „Una vida de contrastes“ od Jany Brčkové, která připomíná a osvětluje rodinné zážitky nejen napříč 20. stoletím. Kniha vyšla pouze ve Venezuele v 90. letech 20. století a veřejně nebyla nikdy k dostání.

Pavel Mašek,
Karlovy Vary